Dovol si jít pomalu a být klidně úplně poslední
Pomalost a zdánlivé nic si zaslouží stejnou úctu, jako dny plné tvořivosti a akce. Jediné, co potřebujeme udělat, je naučit se řeč svého těla. Ono nás pak zavede přesně tam, kde máme být ღ
Nic nenutit. Dovolit si jít pomalu a být klidně úplně poslední. Tolik v rozporu se současným tahem na branku v rozvoji osobnosti i podnikání, že?
Šlapu krok za krokem. Často se zastavím a pozoruju, jaké to je, když utichnou mé vlastní kroky. Najednou slyším svůj dech. Otočím se a dívám, odkud jsem přišla.
Nespěchat v životě je dárek, který sama sobě chci dávat. Zimní toulky mě to učí.
Uvědomuju si při nich, jak olympijské heslo rychleji, výše, silněji nás odmala válcuje.
Vše se urychluje. Těstoviny „za minutku“, ibalgin zabere do 5 minut, školení vměstnáme do jednoho dne, ve fitness „stačí 20 minut a procvičíme 90 % svalových partií.“ Dokonce jsem viděla reklamu na vibrátor, u které bylo promo „Ani ne minutka a už jste v ráji.“ Ach panenko maria podsrpenská {můj zděšený pohled}.
Vím, je to úsměvné.
„Tohle“ už máme za sebou .
Bohužel však „urychlovací“ mechanismus v nás často jede docela skrytě. Navíc v oblastech, kde se tváří, že je vlastně pro naše dobro: zdraví, vzdělání nebo podnikání.
Má podobu přesvědčení, jako jsou tyto:
Co nejvíc na sobě pracuj.
Dej do toho všecko.
Nic neodkládej.
Jdi ještě výš, dál, hlouběji v…
Chtěj víc.
Chtěj, ať se to stane rychleji.
To, že jsou v naší hlavě, si bohužel často neuvědomujeme. Pouze cítíme jejich projevy – tlak, bolest nebo úzkost, kterou působí. Skrytý dodatek k nim bývá: Jinak nebudeš úspěšný/á. Jinak nebudeš úplně zdravý/á. Jinak… (doplňte své).
Mnozí marketéři oblasti osobního rozvoje nebo podnikání tento podvědomý postoj moc dobře znají, a proto si dají záležet, aby při prezentaci kurzů hráli právě na tuhle strunu. Poznáváte tyhle věty?
Přijďte na náš kurz a transformujte kompletně svou mysl / své emoce / svou sexualitu / svůj život..
Odhalte úplně všechny bloky, které vám brání v…
Začni ještě dnes! (Jinak zase budeš odkládat svůj sen?)
Napište e-book za 14 dní! (I zaměstnaná máma se třemi dětmi to dokázala, takže jestli to nedáš, jsi nula)
Zbav se už konečně mentality oběti…
Nenechte se mýlit — neodrazuji od sebevzdělání, rozvoje sebe sama, léčení se a přitáhnutí si vysněných věcí či zážitků 🙂
PALEC NAHORU VŠAK TOMU, ABYSTE SI METODY ROZVOJE SEBE ČI PODNIKÁNÍ VELICE PEČLIVĚ VYBÍRALI — A HLAVNĚ V NICH NIKAM NESPĚCHALI.
Obzvláště to platí pro čas věnovaný emočnímu či tělesnému sebeuzdravení.
Z mé zkušenosti, co se uzdravení traumatu týče, tak to skutečně trvá i mnoho let a je jednoduše v pořádku, pokud někdy je některým částem v nás samých natolik ouzko, že potřebují, aby se mohly cítit slabé, smutné, zoufalé, okradené. Je ve skutečnosti projevem síly, pokud dovolím dětským částem mne samé, aby se mi mohly vyjádřit, co potřebují, postupně a po kouskách, tak dlouho, jak jen potřebují. A překvapivě, pokud mám vybudováno dostatek životní potence, pak tyto části nemají v úmyslu, cítit se zraněné dlouho 🙂 Uzdravení se pak děje reálně a trvale. Postupně, zato reálně.
Čím dál více je mi sympatická sebelaskavost (angl. self-compassion) … že jsem k sobě laskavá dokonce i tehdy, když zrovna emoční mozek „jede naplno“ v emocích sebelítosti.
Protože vůbec nevylučuje popadnutí své životní síly. A tak zatímco mozek si jede, s lehkostí a zájmem sobě dovnitř nabízím otázky:
„A co když už JSEM zdravá?“;
„Jak se tady projevuje Zdraví už teď?“;
„Jak se teď má ta zdravá, původní, vitální, divoce ryzí část ve mně?“
Tedy ještě jednou pro jistotu:
Pracujte se svou vnitřní silou, ale prosím, nechtějte uzdravení všeho hned. To by byl v bleděmodrém jen další tlak sama na sebe.
Poté teprve krůček po krůčku mu nabízet nové způsoby emočního vztahování se, nové limbické otisky, afirmace.
Náš nervový systém je proměnitelný (říká se tomu neuroplasticita) a my si opravdu vnitřním nastavením tvoříme svou realitu. Ovšem teprve se učíme v tom chodit.
Vím, nejsem teď populární. V době, kdy alternativní média nás zásobují příběhy zázračných rychlých uzdravení „silou rozhodnutí“ možná pokrčíte nos.
V roce 2016 jsem také na sebe spěchala. Také spoléhala na okamžitý účinek „síly rozhodnutí“, kdy pak už vám synchronicity jen skáčou do cesty.
Bohužel jsem však dost věcí dělala…“na sílu“.
A teď ten vtip. Síla rozhodnutí funguje a synchronicity také. Často ale jinak, než si představujeme.
Často se „nejvíce“ děje právě v momentech, kdy „jenom jsme“. Kdy takzvaně „nic neděláme“. Kdy tu prostě pro sebe jenom jsme, tak jak zrovna jsme, bez zvláštní činnosti.
Dopřejte si tento čas a dopřejte si ho bohatě. Pomalost a zdánlivé nic si zaslouží stejnou úctu, jako dny plné tvořivosti a akce.
Někdy je parádní synchronicitou se úplně sesypat. Jindy zjistit, že co jsem si myslel(a), že je „pro mne to pravé“, vlastně už nadále není.
A to je v pořádku.
Někdy potřebujeme sdílet s druhými a jindy je důležité se čas od času prostě stáhnout a v tichu si dělat pořádek sama v sobě.
Rozdíly mezi terapiemi jsou obrovské. Vybírejte si ty, které mají úctu k moudrosti těla. Které nespěchají. Které vás vedou ke sjednocení sebe sama a k nalezení svých zdravých částí. Z individuálních metod to pro mne je kraniosakrální biodynamika, Somatic Experiencing, dostatečně vnímavě vedená jóga..
A kdybych měla mít kouče v podnikání, získá si mne ten, kterého i přes veškerou expertízu bude zajímat moje duše. Více, než výsledky a čísla.
Jsem pro to, nic nenutit. Dovolit si jít pomalu a být klidně úplně poslední. Intimní jóga nás to nádherně učí. Naučit se řeč svého těla a věnovat mu prostor. Ono nás pak zavede přesně tam, kde máme být ღ
