Dělej, k čemu Tě tělo a intuice vedou. Klidně se všemi nejistotami, nedokonalá a docela „na cestě“.

Intuice a ocenění

Na tento vlog jsem dostala hned několik krásných reakcí a poděkování:
👩‍⚕️ „Dokonce nám chrání duševní zdraví.“
🍵 „To jsem si při tom ničem tak krásně odpočinula! Díky!
🐢 Je tak příjemné poslouchat někoho, kdo mluví pomalu a bez strachu, že ho posluchači přestanou poslouchat, když se rychle nevyžvejkne. Nikdy mě nenapadlo, jak může být NIC silné. A teď šup, zase dělat NĚCO.“
💭 💕 „Adélko, moc děkuji za tohle video, za ujištění, že je v pořádku, když nevím, naučit se zastavit a uvnitřnit se v sobě. Mít sám se sebou trpělivost. Je to opravdu osvobozující, počkat na tu správnou chvíli.“

Jak rozlišit, kdy netřeba čekat na dokonalost
a kdy naopak nechat věci ještě zrát?
Jeden příklad se nabízí. Jak to bylo se vznikem mého YouTube kanálu a kurzů.

Můj YouTube kanál by nevznikl bez Lucie, která jednou jen tak prohodila, jestli nechci natočit videopozdravení před živým kurzem;

Živé kurzy by nevznikly bez Hanky, která v roce 2012 jen tak prohodila, že přece nemusím čekat na „papír“ z metodiky tantra jógy, a otevřít třeba Osho meditace pro přátele už tehdy.

 Hluboké cítění na své přání jsem měla vždy, ale někdy jsem si dávala na čas, než jsem je začala uskutečňovat. I to je úplně v pořádku. Nejprve ale pro ty z vás, které víte, že svá přání odkládáte a že už možná to není potřeba, ještě čekat.
🤔 Obecně jsem vždy byla tak trochu „bez papírů“.
 
Vzdělávám se neustále. Z moudrosti svého těla, z lásky. Z nespočtu převážně zahraničních kurzů a zdrojů. Vzdělání na konkrétní metody si pak dodělávám většinou až při cestě.
 
🎥 Videa točím také zcela, a mnohdy doslova, „na koleni“. Ano, budu mít lepší techniku. Určitě i mluvený projev. Ale zkrátka časem.
 
A pak postupně přicházejí taková slova ocenění, jako třeba v úvodu příspěvku.

Jsem za ně vděčná a nabízím je svému „vnitřnímu kompasu“, aby je vzal v potaz.
Naslouchám směrem dovnitř.

  • V čem v životě pokračovat?
  • Co omezit?
  • Co už vůbec nedělat?

Je hezké připomínat si, že ne vždy jsou povzbuzení a pochvaly od druhých signálem, že máme v něčem pokračovat. Znala jsem kluka, který dva roky studoval medicínu jenom proto, že to chtěl jeho dědeček. Po dvou letech si to ale naštěstí uvědomil. Vnuk i děda.

Vystudovala jsem s červeným diplomem překladatelství, v nederlandistice vyhrála cenu za nejlepší diplomovou práci daného roku. V e-mailu jsem měla pozvánku na konferenci do Antwerp a má vedoucí mi prorokovala slibnou akademickou kariéru.

Místo konference jsem s tehdejším přátelem jela na týden chodit po Adršpachu.

Protože intuice.

Jak už jsem uvedla, ta je třeba i v „nevím“ a „nic“ 🙂 O nich je zmiňovaný vlog.
Titulní obrázek k videu Co dělat, když se nemůžeme rozhodnout - Nic a nevím

Kliknutím zhlédnout video [6 min.]

 
Na druhou stranu, pokud už jednáme v životě tak, že je to více v souladu s tím, s kým skutečně jsme (ať už v práci nebo ve vztazích), lidé nám to začnou zrcadlit. Budou přicházet noví lidé, anebo ti stávající nás najednou jakoby skutečně uvidí.

Budou mluvit o tom, jak na ně působíme.
Co v naší přítomnosti cítí.
Jejich sdílení budou v souladu s tím, jak se vnímáme my samy uvnitř. Budou to úplná pohlazení. Cítíme se být skutečně viděni a oceňováni pro to, kým jsme.

Jistě že však uznání od okolí nemůže být prvotním cílem. To, co je Tvým posláním, darem a talentem, je samozřejmě to, co pomáhá a dělá radost i ostatním lidem — ale zároveň je to to, co děláš doma, úplně přirozeně, každý den, nikdo Tě u toho nevidí, a Ty jsi tím naplňována… JEN TAK.
Pokud toto zatím nemáš a opravdu tápeš, máš třeba i zdravotní obtíže, pak prosím věz, že to je jen přechodné období. Jakmile se rozhodneš, začít se uzdravovat (namísto věnování pozornosti nemoci nebo tomu, co nefunguje), věci se samy dají do pohybu.
Znovu se spojovat s tělem, znovu se tak naučit používat svůj „vnitřní kompas“ pro orientování se v životě, jít sama k sobě jinak a laskavě – to je mou zkušeností.
Tempo západní civilizace a reklamy na štěstí a dokonalost nám mohly náš vnitřní kompas zmást – ale pokud toto čteš, pak u Tebe zcela jistě ne úplně. Díky času, soucitu, trpělivosti a nekonečné lásce k sobě samé se postupně naše vnitřní vedení obnoví.
Ohlasy na mou práci od vás, mých přítelkyň, sester, čtenářek, diváků a žen z kurzů a terapií, jsou mi pohlazením a povzbuzením. Stále ale bedlivě sleduji především svůj vnitřní svět. Protože někdy se věci a činnosti mění. Někteří nemáme na světě jen jedno poslání.
Máme jednu radost — a ta má více podob.
Pak se i naše „publikum“ může měnit. A pokud ne práce, pak třeba místo k žití, přátelé, partner nebo životní styl. Někdy i vše najednou.
Zkušenost s vlogem samozřejmě na mém vnitřním kompasu pro teď svítí úplně zeleně 🙂 Tuze mě to baví, klidně i se všemi nejistotami.
A tak začni i Ty.

Pokud „to“ není z hlavy a jen přelétavý nápad, pokud „to“ skutečně dlouhodobě vnitřně cítíš, pak dělej, k čemu Tě tělo a intuice vedou. Klidně se všemi nejistotami, nedokonalá a docela „na cestě“.

Další potřebné vzdělání k Tobě bude přicházet v to pravé načasování.

Vzdělání, informace, profesní a osobní růst jsou jistě potřeba, ale nemůžeme čekat na dokonalost. To by nikdy nevzniklo nic.
 
Svět čeká na Tvé poznání a dary.
„Měl snad OSHO na své poznání papír?“
– kamarádka, která mě nesmlouvavě ponouká,
pokračovat v tom, co vnitřně cítím, r. 2017
  • Je dobré, umět si i počkat na tu správnou chvíli,
  • Je dobré, vědět, kdy jednat.

Znovu se napojit na tělo a intuici

Jak to tedy rozlišit?

Odpověď je taková, že toto nikdy mysl nemůže vymyslet. Ví to jen Tvá hlubší moudrost.
Jako žena jsi poklad a jakmile se naučíš skutečně citlivě vnímat své tělo, povede Tě bezpečně světem. K „Pokladu ukrytému mezi nohama“ pak můžeš najít mapu třeba tu.
Titulní fotka k článků Dělej, k čemu Tě intuice a tělo vedou

Foto © Mikee, Oslava života

Teprve z hloubi těla a svého středu můžeme zaslechnout svá jedinečná přání a sny – ne ty převzaté od rodičů nebo ze společnosti, která jsme si mylně mohly vzít za své. Na cestě k nim stačí znát vždy jen každý jednotlivý krok.

Další budou následovat přirozeně.
Vše Ti bude dáno.
Jaké by to bylo představit si, že vše může být hravé, překvapivé a snadné? Že můžeme důvěřovat věcem, že se dějí v pravý čas?
S láskou
Adél
———————————————————-

Intimní prostor ženy v Praze

🔵 více o kurzech & aktuální termíny

Vděčná za své tělo: Uzavřená skupina

🔵 Sdílej se ženami

Instagram

🔵 #adelka_intimniprostorzeny

Adéla Obermajerová
Pomáhá ženám objevit pánevní dno, a díky tomu umět zpomalit, naslouchat moudrosti těla a čerpat svou životní sílu. To vše skrze probuzení svalů pánevního dna, umění dechu, doteku a laskavou jógovou praxi nenáročných pozic. Aby ženy předešly patáliím v pozdějším věku, splnily si sen o pohodové menstruaci, zdravější a radostnější intimitě a případně podpořily svou plodnost a dobře se připravily na porod nebo klimakterium. Péče vede ke spokojenější duši, kdy na sebe přestáváme tlačit a snažit se být „superženami“. Adél je autorkou knihy Poklad ukrytý mezi nohama: Moudrost ženského lůna a pánevního dna a e-booku Jak se uzdravit z kvasinkových infekcí. Založila projekt Intimní prostor ženy. Individuálně poskytuje ošetření kraniosakrální biodynamikou a provází sezeními Moudrost těla. V současné době prochází dlouhodobými výcviky integrativní práce s traumatem a kruhové komunikace. Vystupuje ve veřejném prostoru s cílem edukace a kromě toho miluje putování přírodou, skvělé lidi, spaní venku, les, vodu a život na vesnici na okraji CHKO Křivoklátsko.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů