Věnujete se tzv. „strečinku“? Protahujete svaly, když jsou napjaté?
Často se chceme „protáhnout“…ale protože na sebe spěcháme, vyvíjíme vlastně na sval opak – nátlak.
Představte si trapézy nebo kyčelní spojení.
I když už máme za sebou už letitou jógovou praxi, může se stát, že si cvičení automatizujeme.
Případně chceme „už už jít dál“, za pokročilejší variantou pozice…tak moc, až si nevšimneme, že se náš střed těla přitom kroutí, vychyluje, bortí.
Nebo víme, že máme před sebou akční den, a proto i svých 20 minut na podložce jen tak „proletíme“, bez hlubšího nádechu.
Je to velice skryté, že nás ani nenapadne se nad tím pozastavit. Nenapadne nás, že by to tak mohlo být.
Co prožíváme uvnitř.
To samé u žen se cvičením svalů pánevního dna. Dopřejete si po zatažení také vydatné uvolnění?
Nebo vlastně zase jen na sebe pospícháte? Hlavně „odcvičit co nejvíce“.
ALE… kdo je to ten v naší hlavě, kdo nás do toho nutí… ?
Je to jen zrcadlení, jak na sebe spěcháme v životě.
Jaké by to bylo sice odcvičit méně, ale v něžnějším, láskyplnějším prožitku?
Pojďme zpomalit.
Pojďme se ve cvičení více nadechnout.
V pomalé terapeutické józe můžeme důvěřovat zemské síle, dechu i pozici samotné, že za nás při cvičení „udělají“ potřebné protažení a že svaly samy „pustí“ napětí.
V intimní józe věnujeme stejnou pozornost relaxaci, jako aktivaci. Ve skutečnosti čím jemněji cvičíme, tím spíše si můžeme být jisté, že skutečně zapojujeme některou ze tří z vrstev pánevního dna, a ne svaly pomocné (na povrchu se vše hýbe, uvnitř se nic neděje).
Ano. Uvolnění a pružnost potřebují čas a prostor.
Nedají se vyhnat a urychlit jak kynuté buchty práškama. Nedá se to, stanovovat si v nich cíle.
Užijte si sebe více, až příště budete cvičit.
Udělat pozic méně.
Dělat v nich méně.
Chtít po sobě méně.
Zato více v každé pozici být.
Více dovolit, aby si tělo našlo cestu k uvolnění samu.
Ono ví…
Najdi si do něj cestu, a nech se jím něžně vést.
Krásný den ♥️